A zas musím řešit, jak na smutnice...

Přírodu mám ráda, a to velmi. Do přírody vyrážíme s rodinou každý víkend, kdy je trochu slušné počasí a jsme-li zdraví. Ale přiznám se ...


Přírodu mám ráda, a to velmi. Do přírody vyrážíme s rodinou každý víkend, kdy je trochu slušné počasí a jsme-li zdraví. Ale přiznám se bez mučení, že mouchy, mušky, komáry, klíšťata a podobnou havěť opravdu ráda nemám. 
Má mi být snad příjemné, když se v létě plahočím na horský kopec a kolem hlavy mi neustále bzučí hejno much? Nebo se mám nadšeně dělit o oběd s dalšími hmyzími okřídlenci? A nebo se těšíte na sladký spánek a po chvíli ulehnutí vám kolem hlavy vysokým tónem pobzukuje komár a když už konečně usnete (nejčastěji se to podaří až po nemilosrdném zlikvidování agresora), tak vám ranní budíček, obstará přidrzlá moucha sedající si klidně i na váš obličej. A o mé nesnášenlivosti ke klíšťatům snad ani nemá smysl psát!
Snad tedy chápete, že když jsem po návratu z letní dovolené objevila poletující malé černé mušky smutnice i doma, že jsem neskákala nadšením. Natož, když se k nim občas přidaly i octomilky :-(.

Haworthia arrenuata obsypaná jemným pískem...
Kdo máte doma pokojové rostliny, tak jste se se smutnicemi určitě už setkali. Je opravdu velmi snadné si je přinést domů v zemině z květinářství. Při prvním setkání s těmito malými černými muškami jsem jednu malou rostlinu fíkusu po delší dovolené raději rovnou vyhodila, protože jsem neměla v tu chvíli žádný účinný a rychlý prostředek, jak zamezit smutnicím v šíření se na další rostliny.
Ne, že bych doma měla nějaké cenné pokojovky. Vzhledem k různým mým nepřítomnostem a také malému prostoru v bytě se musím spokojit pouze s opravdu nenáročnými pokojovými rostlinami. Proto celou mou domácí zeleň tvoří jen několik sukulentů Haworthia attenuata, jeden velký velkolistý fíkus, jehož původ sahá ještě k mé babičce, a tři šplhavníky Epipremnum aureum. Ale i toto málo dokáže potěšit a zútulnit interiér.

První likvidace smutnice proběhla pomocí zbytku insekticidního postřiku na smutnice, který měli moji rodiče. Bohužel už si teď nepamatuji název přípravku, ale vím, že nový tehdy nešlo sehnat. A tak jsem začala řešit, jak výskytu smutnic předejít. Prevence mi zcela pochopitelně přišla efektivnější než jen řešení následků.

Pečení nebo propaření zeminy zničí larvy smutnic

Při příštím přesazování jsem se proto radila a bylo mi doporučeno zeminu propařit nebo přepéci v troubě. Já zvolila volbu pečení zeminy v troubě, protože jsem mám jede starý pekáč, který jsem pro tento účel mohla použít. Podle rady prý nestačí 180ºC, ale chce to víc. Nastavila jsem tedy troubu téměř na maximum a zeminu asi 20-30 minut pekla. Během pečení jsem ji vždy trochu prohrábla, ale by spodní vrstva dostala navrch. Ze zeminy šla pára a byla horká, tak jsem doufala, že se veškeré zárodky smutnic zlikvidovaly.
Nevýhodou pečení zeminy je ale fakt, že spolu s nechtěnými parazity vyhubíme i ty mikroorganizmy, které jsou v půdě přínosné.

A tak jsem se těšila, že po přesazení do nové zeminy bude konečně pokoj.
Jenže... možná to bylo nově přinesenou květinou z květinářství, kterou jsme dostaly. Nebo to mohlo být i zeminou, do které tchýně jednu z mých kytek přesadila, když je jednou během mé letní nepřítomnosti opečovávala. Ať již tak nebo tak, letos v září tu smutnice vesele poletují zase :-( (nebo spíš smutně, když jsou to smutnice?). Nejvíce nás dožralo, když jedna dceři neustále poletovala před notami při cvičení na klavír a rozptylovala ji natolik, že přestávala hrát a mušku odháněla... což se dá při obouručném hraní docela složitě. Tak to už dost, řekla jsem si. A hledala jsem na internetu další způsoby, jak se zbavit smutnice.

Jak se zbavit smutnice, když už se objeví?

Pískový zásyp a lepivý terčík
dostal i velkolistý fíkus
Způsobů, jak se zbavit smutnice, je doporučováno více. Můžete zkusit insekticidní postřik, nebo zálivku s insekticidem. Jak jsem se ale dočetla, na některé insekticidy si smutnice dokáží i zvyknout a přestanou tak časem působit.
Jak skvělé řešení jak na smutnice se mi zdály parazitické hlístice Steinernema feltiae, které se larvami smutnic živí. Jenže při mém malém množství květin by se tato cesta asi nevyplatila.
Jsou tu i další různé "babské" rady, jako zálivka z tabákového výluhu nebo zálivka se skořicí, česnek zasazený k rostlině do květináče apod.
Během průzkumu možností likvidace smutnice, jsem narazila i na tento velmi zábavný článek o boji se smutnicemi. Opravdu mohu vřele doporučit jeho přečtení. Obsahuje několik různých způsobů, které se dají využít, a je i skvěle napsán. (konkurovat mu raději ani nemíním).
A podle jeho vzoru jsem se pokusila se smutnice zlikvidovat kombinací jemného křemičitého písku nasypaného do květináčů a žlutých lepivých šipek pro odchyt dospělých létavých mušek.
Písek by měl tvořit takovou bariéru vstupu/výstupu k hlíně. Dospělé mušky nemohou klást další vajíčka, vylíhnuvší se larvy zas nemohou ven a udusí se.

V místním „zverimexu“ se mi podařilo za 55 Kč koupit 3 kg jemného světlého akvaristického písku a večer jsem se dala do boje. Do všech květináčů jsem nasypala cca 0,5 cm silnou vrstvu a zapíchla žlutý terčík.
Prozatím se chytlo jen pár dospělých jedinců, ale v každém případě již od rostlin další mušky nevylétávají. A tak doufám, že tento postup zabere tak, jako většině pěstitelů, kteří jej vyzkoušeli.
Také omezím zálivku na minimum. Ono totiž k většímu výskytu pomohla i dobře míněná, ale přehnaná péče mých dětí, které květinky stůj co stůj chtěly zalévat. A jak je známo, vlhká půda smutnicím přeje...


Držte mi tedy palce a stejně tak budu já držet palce vám, pokud řešíte stejný „smutnicový“ problém.

Obdobné téma Blogu Krásné bydlení: 
Jak na vosy? O našem boji s nezvanými podnájemnicemi...

23.9.2015: Aktuální stav - Smutnice sice okolo květin už tolik nelétají, ale u jedné, která má více otvorů ve dně květináče, jsem zjistila, že smutnice vlézají do květináče spodem a v této jediné je se jich objevuje víc. Proto jsem ještě přisypala písek i dolů do misky, aby se mušky ke spodku květináče nedostaly. U jiných rostlin se výskyt smutnic výrazně omezil, některé se nachytaly na žluté terčíky. Uvidíme, jak opatření bude fungovat dál. 
Co jsem ještě zjistila je fakt, že je dobré, aby zasypaná půda byla sušší (resp. nebyla "nacucaná" vodou), protože velká vlhkost nemá moc kudy unikat. Až to bude vypadat, že je od smutnic klid, bude to chtít písek odsypat, aby půda mohla dýchat...

Jak pokračoval a trochu stále pokračuje můj boj se smutnicemi se dočtete v pokračování tohoto článku... Boj se smutnicemi bohužel stále pokračuje

Mohlo by Vás také zajímat

0 komentářů

Flickr Images